Po stopách Helenky a Ríši


Už se vám někdy stalo, že vás kniha vtáhla natolik, že jste zatoužili ocitnout se po boku jejích postav a prožívat vše s nimi? Já se takto začetla do Pohádky Máje od Viléma Mrštíka. Popisy krajiny jsou tak barvité, že nešlo odolat. Naštěstí se děj knihy odehrává v mém blízkém okolí, tak jsem se rozhodla, že si udělám výlet.


Po hlavních postavách - dvou milencích - jsou tu v Podkomorských lesích pojmenovány dvě studánky - Helenčina a Ríšova. Voda v Helenčině studánce je prý dokonce pitná, avšak dnes, bohužel, stejně jako nedaleký potok, netekla. Ríšova tekla pěkně, u pramínku při hrnečku se vesele kroutila pijavice. 

Helenčina studánka

Ríšova studánka






V lese bylo krásně ticho. Stromy poskytovaly příjemný stín, který byl v tropickém dni tolik žádaný. Na pár úsecích jsem si vyzula boty a užívala si měkkou, po posledním dešti místy ještě trochu rozměklou, cestu.


Podél cesty rostly maliny a začínaly dozrávat i ostružiny. Při jejich sběru jsem vystrašila nějakou srnku. Zahlédla jsem už jen její hbité nožky mizící v houští.


Motýli byli snad úplně všude. Zběsile kroužili podél cesty a pózovali na květinách. 


Cestou domů se už za mnou nad lesy začala stahovat bouřková mračna. Nakonec z toho ale nic nebylo.


Teď už zbývá jen dočíst poslední kapitolu a dozvědět se, jak to s Ríšou a Helenkou dopadne. A příště na výlet k Podkomorské myslivně.

Komentáře

Oblíbené příspěvky