Proč jsem vegetariánka
Dnes je to přesně měsíc ode dne, kdy jsem přestala jíst maso. Ano, není to moc, ale já jsem i na tak krátkou dobu pyšná. Ráda bych se s vámi podělila o důvody, které mě ke změně stravovacích návyků dovedly.
Poprvé jsem s něčím jako vegetariánstvím začala koketovat na střední škole. Místní jídelna vařila všemožné blafy a maso tam povětšinou bylo prolezlé šlachami, nerozkousatelné a občas i nedovařené. Usmyslela jsem si tedy, že maso ve škole (doma jsem jedla všechno) jíst nebudu a spokojeně jsem ho nechávala na okraji talíře a jedla jen přílohu. Tohle mi naštěstí (protože takovéto řešení není rozhodně zdravé) vydrželo asi jen týden.
Na gymplu jsem přestala jíst maso králičí. Dávalo to smysl, když jsem doma měla králíčka, představa, že bych měla něco tak roztomilého a inteligentního jíst, byla nepředstavitelná. Nijak velké omezení to ale nebylo, doma jsme králíky nikdy nevařili a ve školní jídelně bylo vždy na výběr minimálně ze dvou jídel.
V létě 2016 jsem propadla YouTube videím. Hltala jsem vlogy, "What I Ate in the Day", "Room Tour" a videa o minimalismu. Narazila jsem samozřejmě i na početnou skupinu veganů, především holek, které nejedly žádné živočišné produkty a o sto šest to sdílely na internetu. Tak jsem se seznámila s pojmem veganství a zjistila, že i na takovéto stravě se dá žít a je to možná dokonce i zdravější. Nahlodalo to moji mysl, ale věděla jsem, že by mi něco takového příliš zkomplikovalo život a nezvládala bych to. Začala jsem se ale díky tomu stravovat zdravěji. Prohlásila jsem se za reducetariánku (člověka, co omezuje ve své stravě živočišné produkty) a začala chřoupat víc zeleniny a mixovat víc smoothieček. Taky jsem se díky tomu zamilovala do tofu. :))
Během následujícího roku jsem maso stále jedla, ale když byla někde na výběr i nějaká bezmasá alternativa, raději jsem zvolila ji. Taky jsem zjistila, že třeba u poledních meníček je to dost obtížné. Většina z nich je typu maso + příloha.
Na konci prázdnin jsem s přítelem shlédla film Okja. Mělo to být dobrodružné sci-fi o nějakém přerostlém praseti s ekologickým přesahem - to zní přece skvěle, ne? Vůbec jsem netušila jak silný pro mě ten film bude. Po shlédnutí, kdy se mi koulely slzy po tváři, jsem prohlásila (ale jen tak do větru), že budu vegan. Přesvědčení trvalo ale jen krátce a já dál pokračovala jen se svým reducetariánstvím.
V září 2017 na Moravském náměstí otevřeli novou vegetariánskou a veganskou menzu (díky univerzito!), kde se dá stravovat levně a bez masa. Díky tomu jsem viděla, že to najednou nemusí být až tak těžké. Bezmasá strava se tak stala mnohem přístupnější.
28. září 2017 jsem vyrazila na akci od Instruktorů Brno. Už dřív jsem slyšela, že jejich akce mění život, vůbec jsem ale netušila, že jej mohou změnit po této stránce. Toho dne jsem naposledy jedla maso. (Pro zajímavost, byl to tuňák v kus kusu.) Další den nastal onen zlom. V pětičlenné skupince jsme byli nuceni se rozhodnout, jestli budeme ten den bez večeře, nebo vlastnoručně podřízneme, stáhneme, vykucháme, uvaříme a následně i sníme králíka.
Nechci tu rozebírat detaily. Podstatné je, že náš králík toho večera nezemřel a nyní žije na farmě, kde má kamarády a kde nebude zabit. Ráda bych ještě jednou poděkovala lidem, kteří se o to zasloužili. Jejich podpora pro mě znamenala opravdu hodně. Tehdy se to ve mně zlomilo a od té doby je pro mě pozření masa nepředstavitelné.
---
Další den na oné akci jsme měli v rámci jedné hry vytvořit z hlíny figurku sebe sama. To jsem udělala, avšak figurka bohužel nepřežila transport domů. Odpadla "mně" hlava a noha. Nejdřív jsem měla v plánu části prostě slepit dohromady a nechat si na památku "sebe". Ale pak mě napadlo něco lepšího. Již ztvrdlé části těla jsem rozpustila ve vodě, vytvořila novou hmotu a z ní vytvořila sošku králíka, která mi bude na vždy připomínat králíka, který nemusel zemřít.
Poprvé jsem s něčím jako vegetariánstvím začala koketovat na střední škole. Místní jídelna vařila všemožné blafy a maso tam povětšinou bylo prolezlé šlachami, nerozkousatelné a občas i nedovařené. Usmyslela jsem si tedy, že maso ve škole (doma jsem jedla všechno) jíst nebudu a spokojeně jsem ho nechávala na okraji talíře a jedla jen přílohu. Tohle mi naštěstí (protože takovéto řešení není rozhodně zdravé) vydrželo asi jen týden.
Na gymplu jsem přestala jíst maso králičí. Dávalo to smysl, když jsem doma měla králíčka, představa, že bych měla něco tak roztomilého a inteligentního jíst, byla nepředstavitelná. Nijak velké omezení to ale nebylo, doma jsme králíky nikdy nevařili a ve školní jídelně bylo vždy na výběr minimálně ze dvou jídel.
V létě 2016 jsem propadla YouTube videím. Hltala jsem vlogy, "What I Ate in the Day", "Room Tour" a videa o minimalismu. Narazila jsem samozřejmě i na početnou skupinu veganů, především holek, které nejedly žádné živočišné produkty a o sto šest to sdílely na internetu. Tak jsem se seznámila s pojmem veganství a zjistila, že i na takovéto stravě se dá žít a je to možná dokonce i zdravější. Nahlodalo to moji mysl, ale věděla jsem, že by mi něco takového příliš zkomplikovalo život a nezvládala bych to. Začala jsem se ale díky tomu stravovat zdravěji. Prohlásila jsem se za reducetariánku (člověka, co omezuje ve své stravě živočišné produkty) a začala chřoupat víc zeleniny a mixovat víc smoothieček. Taky jsem se díky tomu zamilovala do tofu. :))
Během následujícího roku jsem maso stále jedla, ale když byla někde na výběr i nějaká bezmasá alternativa, raději jsem zvolila ji. Taky jsem zjistila, že třeba u poledních meníček je to dost obtížné. Většina z nich je typu maso + příloha.
Na konci prázdnin jsem s přítelem shlédla film Okja. Mělo to být dobrodružné sci-fi o nějakém přerostlém praseti s ekologickým přesahem - to zní přece skvěle, ne? Vůbec jsem netušila jak silný pro mě ten film bude. Po shlédnutí, kdy se mi koulely slzy po tváři, jsem prohlásila (ale jen tak do větru), že budu vegan. Přesvědčení trvalo ale jen krátce a já dál pokračovala jen se svým reducetariánstvím.
V září 2017 na Moravském náměstí otevřeli novou vegetariánskou a veganskou menzu (díky univerzito!), kde se dá stravovat levně a bez masa. Díky tomu jsem viděla, že to najednou nemusí být až tak těžké. Bezmasá strava se tak stala mnohem přístupnější.
28. září 2017 jsem vyrazila na akci od Instruktorů Brno. Už dřív jsem slyšela, že jejich akce mění život, vůbec jsem ale netušila, že jej mohou změnit po této stránce. Toho dne jsem naposledy jedla maso. (Pro zajímavost, byl to tuňák v kus kusu.) Další den nastal onen zlom. V pětičlenné skupince jsme byli nuceni se rozhodnout, jestli budeme ten den bez večeře, nebo vlastnoručně podřízneme, stáhneme, vykucháme, uvaříme a následně i sníme králíka.
Tohoto králíka.
Nechci tu rozebírat detaily. Podstatné je, že náš králík toho večera nezemřel a nyní žije na farmě, kde má kamarády a kde nebude zabit. Ráda bych ještě jednou poděkovala lidem, kteří se o to zasloužili. Jejich podpora pro mě znamenala opravdu hodně. Tehdy se to ve mně zlomilo a od té doby je pro mě pozření masa nepředstavitelné.
---
Další den na oné akci jsme měli v rámci jedné hry vytvořit z hlíny figurku sebe sama. To jsem udělala, avšak figurka bohužel nepřežila transport domů. Odpadla "mně" hlava a noha. Nejdřív jsem měla v plánu části prostě slepit dohromady a nechat si na památku "sebe". Ale pak mě napadlo něco lepšího. Již ztvrdlé části těla jsem rozpustila ve vodě, vytvořila novou hmotu a z ní vytvořila sošku králíka, která mi bude na vždy připomínat králíka, který nemusel zemřít.
Komentáře
Okomentovat